Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Články

Hudební ceny Vinyla - adekvátní vymezení se Andělům, anebo hipsterský výkřik do tmy?

Hudební ceny Vinyla - adekvátní vymezení se Andělům, anebo hipsterský výkřik do tmy?

Že výroční ceny Akademie populární hudby Anděl nereflektují skutečné umělecké ambice tuzemských interpretů, nýbrž spíše jejich momentální komerční úspěch, není žádným tajemstvím. O zcela zatuchlém Slavíkovi, kde může hlasovat široká laická veřejnost a díky tomu nominace působí naprosto lidově, rovnou pomlčme. Nakonec i ceny Žebřík (kde hlasují čtenáři magazínu iReport), byť v prvopočátcích slibně se prezentující, neboť v užších nominacích figurovali bezpochyby kvalitní interpreti, časem též zabředly na teritorium ryzího showbyznysu. Ve světle těchto skutečností se letos zformovaly dokonce dva nezávislé opoziční projekty, jež by chtěly svými cenami adekvátně vyplnit domnělé prázdné teritorium, jakožto arbitři skutečné české hudební kvality.

Apollo versus Vinyla

O prvním z nich - cenách Apollo, jež organizuje Pavel Kučera, lze bohužel vyhledat jen kusé informace. Samotné ceny zatím nedisponují oficiální webovou prezentací a nezaregistroval jsem ani tiskové zprávy. Nezbývá než trochu prolustrovat samotného iniciátora cen Apollo pana Kučeru. Záhy zjistíme, že působil či působí jako publicista ve spíše mainstreamových médiích, kupříkladu v kulturní rubrice iDnes, na hudebním portálu musicserver.cz či v zaniklém časopise Filter, dále jako dramaturg pořadu Alternative na TV Óčko nebo Medúzy na ČT. Výčet profesní činnosti rozhodně slušný, z různých televizních talkshow či internetových profilů lze cosi vypozorovat i o jeho hudebním, spíše alternativně orientovaném vkusu. Obávám se však, že na první pohled nadžánrově koncipované ceny se stanou spíše exhibicí hudebních preferencí publicistů jeho druhu, ignorujících jim nevonící žánry. Ostatně výmluvně působí Kučerova někdejší reportáž z předávání žánrových cen Anděl, kde vítězné ENDLESS prezentoval způsobem: "na pódiu se zjevují jacísi metalisté". A někdo takový chce, jak směšné, šéfovat hudebním cenám.

Další nová výroční hudební cena, s poněkud matoucím názvem, Vinyla, o níž bude řeč především, oficiálně vznikla 1. prosince. Ceny již disponují webovou prezentací a především výmluvnou tiskovou zprávou, z níž citovalo několik médií, například server Týden (v jehož kulturní rubrice působí Antonín Kocábek, jeden z členů rady cen) nebo Literární noviny. Nechyběl ani krátký televizní spot v rámci Událostí ČT (aby, lidově řečeno, zabil dvě mouchy jednou ranou, referuje též o "konkurenčních" cenách Apollo, což ve finále působí poněkud schizofrenním dojmem). A právě onu tiskovou zprávu nelze označit jinak, než jako kontroverzní, tudíž ceny Vinyla působí pofidérně ještě dříve, než byly vyhlášeny první nominace (naplánováno na leden, samotné vyhlášení vítězů následuje na přelomu února a března 2012).

Nadžánrový nadhled nebo alternativní podhled?

V úvodu tiskové zprávy se píše: Vinyla by měla kriticky reflektovat tuzemskou (uměleckou) hudební scénu. Snahou pořadatele, občanského sdružení Goliart, je vytvořit ocenění, které bude v hudebním prostředí ekvivalentem toho, co znamená ve výtvarném umění Cena Jindřicha Chalupeckého či v oblasti divadla Ceny Alfréda Radoka. Z tohoto prostého sdělení logicky (či spíše selským rozumem) vyplývá, že ambice pořadatelů nejsou nikterak skromné, a že ceny Vinyla by měly reflektovat veškerou tuzemskou hudební tvorbu za daný rok. Jinými slovy, nesmírně erudovaná porota by měla hlasovat pro počiny všech myslitelných hudebních žánrů a stylů od vážné, dechové a duchovní hudby, jazzu, blues, soulu, reggae, R&B, přes hip hop, folk, country, world music, pop, rock, až po kontemplativní a taneční elektroniku, hardcore, punk a metal (a to ani nehovořím o specifických kvazižánrech jako  scénická hudba, filmové či videoherní soundtracky nebo muzak). Pikantní na všem je, že natolik nepředstavitelné hudební spektrum má obsáhnout pouze sedmnáctičlenná (sic!) porota. Ale nepředbíhejme.

Pokud si onu první větu - Vinyla by měla kriticky reflektovat tuzemskou (uměleckou) hudební scénu - přečteme ještě jednou, lze mezi řádky vyčíst jakousi snahu o zúžení výběru nominovaných interpretů díky použitému přídavnému jménu "umělecký". Samozřejmě i méně vnímavý čtenář chápe, že snahou cen Vinyla je hned od počátku "odfiltrovat" mainstreamové prudce komerční (či chcete-li tzv. oficiální) interprety typu KABÁT či NIGHTWORK, ovšem určit přesnou hranici, kde končí showbyznys a začíná ryzí umění, je velmi těžké, ne-li zhola nemožné. Tudíž se obávám, že se bude při hlasování radikálně filtrovat, mnoho žánrů se opomene zcela a ve finále se bude lovit ve spíše alternativním rybníčku veskrze minoritních stylů, odrážejících ryze hudební preference respondentů. Ačkoliv můžeme Andělům vyčítat mnohé, právě jejich stylová typologie si i po letech uchovala relativně všestrannou tvář, tedy pokud jde o žánrové kategorie. V jejich rámci tudíž nehlasuje jednotná odborná porota napříč všemi žánry, ale pro každý žánr jsou oslovováni specialisté věnující se dané oblasti (kupříkladu někteří redaktoři našeho serveru každoročně hlasují v žánrové sekci Hard & heavy).

Vinyla versus Břitva

V ČR dlouhodobě chybí reprezentativní hudební cena, která by byla schopná pojmenovat a ocenit důležité počiny v současné české hudbě, píše se ve druhém odstavci tiskové zprávy. Mohu se emotivně oprostit od celkově nabubřelého tónu zprávy, ale nemohu ignorovat zjevné lži. Již deset let, tedy dlouhodobě, pojmenovává a oceňuje důležité počiny v současné české hudbě projekt cen Břitva. Paradoxní je, že jeden z iniciátorů cen Vinyla, Antonín Kocábek, několikrát hlasoval právě v cenách Břitva, tudíž o existenci tohoto projektu zákonitě musí vědět. Jeho iniciátor Ladislav Oliva si již v prvopočátcích prozíravě uvědomil, že realizovat čistě multižánrovou hudební anketu v rámci jednoho hlasujícího týmu hraničí s utopií. V tomto aspektu se ceny Břitva soustředí na tvrděrockovou scénu, což však nevylučuje, že nepojmenovávají a neoceňují klíčové interprety tuzemské hudební scény. Ba co více, Břitva se na rozdíl od Vinyly neomezuje pouze na tři kategorie, ale disponuje jejich mnohem vyšším počtem (včetně přidružených cen jako Galerie legend či Osobnost scény). V neposlední řadě prezentace cen Břitva (web, PR, TV spot) a jejich samotné vyhlášení formou koncertního večera s přizvanými nominovanými interprety jde ruku v ruce s formou prezentace cen Vinyla.

Jakožto bývalý spoluorganizátor cen Břitva a současný redakční kolega jejich iniciátora Ladislava Olivy (snad stále mohu na ceny Břitva nazírat nezaujatě), bych si dovolil menší komparaci strategií obou projektů. V cenách Břitva hlasují publicisté vybraných médií s tím, že z každého média může hlasovat víceméně kdokoliv. V cenách Vinyla je tomu poněkud jinak, cituji PR: O výsledcích v jednotlivých kategoriích budou rozhodovat hlasovatelé (porotci) nominovaní Radou, což jsou novináři a hudební publicisté, kteří se o hudbu dlouhodobě kriticky zajímají a pomáhají formovat myšlení o hudbě. A v tomto bodě nastávají kardinální kameny úrazu. Za prvé: Dle jakého klíče vybírala Rada (v PR opravdu s velkým R) hlasující porotu? Za druhé: Co si představuje pod frází hudební publicisté, kteří se o hudbu dlouhodobě kriticky zajímají a pomáhají formovat myšlení o hudbě?

Dle Rady Vinyla v České republice existuje pouze 21 (sic!) nesmírně erudovaných a fundovaných hudebních publicistů (nabídku přijalo 17 z nich) rekrutujících se převážně z periodik jako His Voice, A2, Full Moon nebo Rádia Wave. Asi netřeba dodávat, že ačkoliv se ceny Vinyla prezentují jako multi- nebo nadžánrové, oslovení respondenti naopak holdují spíše "svému" žánru, povětšinou balancujícímu na pomezí alternativy, minimalistického (retro) elektra či různých odnoží neofolku, drone, sludge, noise, ambientu či dnes tolik exponovaným stylům s prefixy post-. A kam se podělo množství dalších subžánrů, jejichž publicisté nebyli osloveni? Ovšem i těch několik výše uvedených povětšinou alternativních stylů obsáhnout pouze sedmnáctičlennou porotou (byť velmi erudovanou a prudce intelektuální) jednoduše nelze. Pro srovnání, v cenách Břitva posledně hlasovalo 50 publicistů. Asi netřeba dodávat, že samotné sestavení hlasovacího seznamu nahrávek zabírá několik týdnů intenzivní práce a také následné sečtení došlých hlasů není snadné.

Neméně zavádějící je i druhá věta o kritériích na samotné porotce. Nebudu zastírat, že některá jména jsou mi zcela neznámá, nicméně ne všechna. Protože jména porotců jsou veřejně dostupná a každý si může udělat sám obrázek, nakolik se, cituji: o hudbu dlouhodobě kriticky zajímají a pomáhají formovat myšlení o hudbě, budu v tomto případě též konkrétní. Jistě netřeba pochybovat o dlouholetém kritickém přístupu pánů Klusáka, Kocábka či Švamberka. Zatímco Jana Kačurová, známá pod pseudonymem Apačka, šéfredaktorka měsíčníku Full Moon a spoluzakladatelka agentury Kyeo, je známá především svou žánrovou nekonzistencí a nezřídka se tím ve svých editorialech netají, Viktor Palák bezesporu dokáže fundovaně referovat o filmové tvorbě, jakožto absolvent filmové vědy, nicméně s hudební publicistikou debutoval shodou okolností na našem serveru až roku 2006 a konečně Jiří Špičák (ročník narození 1986) též asi nebude nejideálnějším naplněním teze o hudbu dlouhodobě kriticky vnímajících jedincích (mimochodem, stačí pohlédnout na jeho profilu do kolonky Nejraději poslouchám a myslím, že dalšího komentáře netřeba).

Osobně si pod pojmem "dlouhodobě" představuji delší časový úsek, nikoliv publicisty, kteří ani nedovršili třicítku, tudíž stojí spíše na prahu svých profesních životů. Taktéž podivná hierarchie členů cen Vinyla na serióznosti moc nepřidá - Rada se zodpovídá koordinátorům z občanského sdružení Goliart a porotce zase vybírá Rada.

Verdikt

Osobně na mě ceny Vinyla působí spíše jako manýra, než adekvátní a především seriózní alternativa vůči Andělům. Namísto toho, aby projekt transparentně a bez okázalých gest přiblížil milovníkům hudby i trochu jiné tvůrčí dimenze, představuje defilé obskurních elitářů, poplácávajících se po ramenou v nějaké zapadlé pražské kavárně, odkud se chodí například do Triba.

čtenáři: 2.6/5 | hodnotilo: 34

Diskuze

Cekem příspěvků: 23

heheJojo09.12.11 | 17:42:41
heheLadislav Oliva09.12.11 | 20:20:02
heheJojo12.12.11 | 14:11:30
heheŠtěpán Šime...12.12.11 | 15:59:31
heheŠtěpán Šime...09.12.11 | 18:02:55
exkal08.12.11 | 21:52:02
DW09.12.11 | 13:04:42
exkal10.12.11 | 04:56:35
DW10.12.11 | 17:25:33
exkal12.12.11 | 20:00:27
jony07.12.11 | 12:23:58
Štěpán Šime...07.12.11 | 15:18:40
bizzaro, marast...06.12.11 | 11:00:07
adina06.12.11 | 18:24:04
Štěpán Šime...06.12.11 | 11:07:29
bizzaro, marast...07.12.11 | 08:13:52
Štěpán Šime...07.12.11 | 08:33:20
DW05.12.11 | 15:39:34
Štěpán Šime...05.12.11 | 15:54:55
jonáš05.12.11 | 14:54:45
Štěpán Šime...05.12.11 | 15:23:39
Ondřej Komáre...05.12.11 | 15:02:49
01.01.70 | 01:00:00