Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Články

Andělský punk proti hudebnímu byznysu

Andělský punk proti hudebnímu byznysu

Přestože tak trochu se zpožděním, s ohledem na nedávné udílení žánrových a posléze i hlavních Andělů se přece jen lze k tomuto tématu ještě vrátit.

Dělali ze sebe hnutí,
blábolili o názoru,
křičeli silná slova.
Když pak přišel hodný strýček,
hubu měl od ucha k uchu
a v ruce držel penízky,
tak se málem přerazili,
kterýpak z nich se prodá dřív.

(SKIMMED - Hodný strýček - 1992)

V rámci předávání žánrových cen Anděl, které tvoří rozhodně tu lepší, mnohem méně komerční a tudíž akceptovatelnější součást těchto obecně nejznámějších českých hudebních cen, se letos vůbec poprvé objevila zbrusu nová kategorie nazvaná Punk & Hardcore. Její vznik má svou určitou logiku, protože ony žánrové ceny by měly pokrývat celé mimomainstreamové hudební spektrum, přičemž v ostatních kategoriích byla pozice punku a hardcoru velmi omezená a hlasující z oblasti alternativy či hard & heavy tyto styly většinou pomíjeli. Výjimek z minulosti není mnoho. Vzpomenout lze třeba loňský rok, kdy do nominace v kategorii Hard & Heavy se vešla skupina GRIDE, popřípadě se lze vrátit několik let zpátky, kdy v kategorii Alternativní hudba figurovaly soubory jako ESGMEQ, DEVEROVA CHYBA či za rok 2005 vítězná kapela EMEMVOODOOPÖKÁ. Specifickým případem je INSANIA, která už dávno smazala hranice tvrdých žánrů a vlastní Anděla za rok 2007.

Nutno podotknout, že o žánrových cenách naštěstí nerozhoduje žádná velká Akademie, nýbrž početně mnohem užší specializované týmy žánrových znalců a odborníků, kteří danou oblast intenzivně a soustavně sledují. Rovněž v kategorii Punk & Hardcore tedy nehlasují žádní hudební byznysmeni či mainstreamoví novináři, nýbrž pisálci z hardcorových a punkových fanzinů a webzinů, popřípadě publicisté, kteří se těmto stylům cíleně věnují v rámci nadžánrových médií, ať už rockových či všeobecně hudebních.

Někdo se může ptát, jestli má vůbec smysl v rámci nejoficiálnějších hudebních cen oceňovat něco z principu natolik podzemního, jako je punk a hardcore. Pro někoho to zřejmě smysl má, pro jiného asi nikoli, odpovědi se budou různit. Současně však lze tvrdit, že když už si kdosi tuto kategorii vymyslel a tedy existuje, pak je dobré, pokud ty nominace jsou aspoň trochu smysluplné a respektovatelné, což se snad jakžtakž podařilo. Nejhorší možná situace by nastala v případě, kdyby coby nejlepší český punk byly prezentovány pop-punkové či přímo pseudopunkové kapely jako RYBIČKY 48 či KOBLÍŽCI. To by byla hodně špatná vizitka a tomu je vhodné zabránit.

Lukrativní nabídka, co se odmítá

Žánrově zaměřená porota tedy poprvé odhlasovala a z toho vzešly nominace, kde se vedle řekněme moderně punkových kapel PIPES AND PINTS a THE UNHOLY PREACHERS, z nichž hlavně ta první navázala určité kontakty s hudební "vyšší sférou", objevily také ideově daleko ostřejší skupiny DROM a SEE YOU IN HELL. Krátce poté, co byly tyto soubory obeznámeny s nominací, dostaly jistou komerční nabídku a v reakci na ni učinily nijak překvapivá a vcelku očekávatelná prohlášení.

Prohlášení kapely SEE YOU IN HELL:
"Z denního tisku jsme se dozvěděli o tom, že naše loňská deska "Jed" je překvapivě nominována na výroční cenu Anděl za rok 2012 v žánrové kategorii "punk a hardcore". Zároveň a v návaznosti na nominaci jsme obdrželi (lukrativní?) nabídku od společnosti Bontonland na distribuci našich nahrávek do sítě jejich prodejen. Ve stručnosti: ani o jedno, ani o druhé nestojíme, jsme punková kapela a vždycky jsme se obešli bez pomoci manažérů,  organizátorů mamutích festivalů, velkoobchodníků s hudbou i bez jakýchkoliv hudebních cen, přesto jsme několikrát objeli celý svět a vydali hromadu nahrávek na malých labelech od Mexika přes Makedonii až po Japonsko. Ani nadále nechceme mít s hudebním byznysem nic společného, punk je pro nás především mezinárodní undergroundovou sítí přátel fungující na principu do it yourself, ve které hudební byznysmeni a ani olympijské soutěžení o ceny nemají místo."

Prohlášení kapely DROM:
"Spolu s nominací na Anděla přišla taky nabídka na distribuci CD v síti Bontonland. Jelikož se musí z CD odvádět DPH a marže pro Bonton, dostane umělec ani ne 50 % prodejní ceny. V případě digitální distribuce je marže pro Bonton celých 30 %. Hodně vtipné, když přihlédneme k tomu, že bandcamp.com má marži 10 %. I to nám přijde dost, ale my máme bandcamp hlavně za spolehlivý a kvalitní download zdarma.

Nominace, která přišla bez jakéhokoliv našeho přičinění, si vážíme, nicméně to z nás rozhodně nedělá součást hydry, která si říká "hudební byznys"!

P.S. - Sdílení osvobozuje… Kopírování je podstata lidského pokroku… A peníze jsou jenom cesta do zapomnění…"

Obě tato prohlášení jsou snad jasně vysvětlená, jenže jak se dalo čekat, zdaleka ne každý je správně pochopil. Z celé řady různých reakcí lze vybrat hlavně tuto:
"Mně už serou ty levičácko-DIY-veganské kecy o odporném hudebním byznysu. To je opravdu takový problém ten byznys ignorovat a nepostovat veřejně každý spam, co kapele dojde? Mně chodí denně desítky podobných nabídek a nikdy bych nevydal novinku v duchu: "Dnes mě oslovila další americká imperialistická společnost z odporného e-marketingového byznysu." Hudebně si kapely DROM vážím, ale ideologicky mi tento, ve své podstatě ortodoxní přístup, není sympatický. Navíc, co furt ty hardkoráře sere? V roce 1989 cinkali klíčema, aby tu byl kapitalismus, a když tu konečně je, tak na něj nadávají. Ať se tedy odstěhují do Severní Koreje, tam všichni žijí podle zásad dujitjorself."

Co lze k tomu říci? Zejména to, že těmto kapelám nedošel žádný běžný spam. Těmto kapelám zřejmě poprvé za dobu jejich existence došla komerční nabídka tohoto druhu, kterou dle svého přesvědčení odmítají. A v podstatě se jim lze jen těžko divit.

Zástupci prodejní sítě Bontonland patrně netuší, že DROM vyšel pouze jako pálený disk, což pro sortiment této prodejny asi není nic standardního, zatímco album SEE YOU IN HELL vyšlo výhradně na vinylu, tedy nosiči, jenž v těchto oficiálních kamenných prodejnách plní zcela okrajovou roli. Nemluvě o tom, že obaly obou těchto desek samozřejmě postrádají čárový kód, který je pro prodej skrze Bontonland asi nezbytný, byť možná jeho nepřítomnost lze nějak obejít.

Hardcoristi v roce 1989 rozhodně nezvonili klíčema za kapitalismus. A pokud ano, pak rozhodně ne za kapitalismus v jeho současné silně zgenerované podobě, založené na bezohledném principu zisku za každou cenu. Hardcoristi většinou snad pohrdají natolik izolovanou zemí, jakou je Severní Korea, jež je obecně vnímána nejen jako komunistická, ale především silně totalitní, což představuje takový problém, že punkové levičáctví se s něčím takovým neslučuje.

Bontonlandový ležák s čárovým kódem

Ortodoxní hardcoristi jsou především extrémně hákliví na zaprodání se byznysu. Jsou kapely, které v okamžiku podpisu s nějakou velkofirmou přišly o většinu svých původních fanoušků a nové nezískaly. Pro kapely tohoto druhu je rozhodně výhodnější nepodepsat. Když podepíšou, zradí své mnohaleté přesvědčení, ztratí své současné posluchače, kteří se od nich odvrátí, a pořadatelé hardcorových akcí je nebudou zvát, protože budou mít nálepku zrádců. Tím, že jejich LP bude v oficiální distribuční síti, kde si jej stejně skoro nikdo nekoupí, a že je možná někdo pozve na Rock for People, tím nic nezískají, maximálně ztratí. Komerční úspěch s jejich hudbou stejně dosáhnout nemůžou, pouze můžou ztratit své příznivce. Přestože ekonomická hlediska v této subkultuře nejsou prioritní, i ona mluví pro ignoraci oficiálních šoubyznysových struktur, což samozřejmě tyto kapely moc dobře vědí. Že si tímto přístupem "šlapou po štěstí"? Ne, nešlapou. Pouze mají rozum.

On ten hudební šoubyznys opravdu není žádná výhra. Když SEE YOU IN HELL vydají LP bez čárového kódu u Insane Society, tak mají zajištěnou celosvětovou distribuci v počtu několika stovek kusů a v rámci své scény můžou jezdit na turné po celém světě. Nejednou už hráli v Japonsku, Brazílii či USA, o čemž si většina českých mainstreamových kapel může nechat jen zdát. Navíc se přitom vždy obešli bez "pomoci" jakýchkoli vychcaných manažerů a byznysmenů. Naopak, pokud by vydali CD s čárovým kódem u EMI, tak mají zajištěný tak akorát ležák v Bontonlandu, nic víc, plus nezájem, posměšky či odsudky ze strany vlastní scény. Přičemž celosvětová undergroundová distribuční a promotérská síť funguje nepochybně mnohem lépe než nějaký zkurvený šoubyznys.

Rozhodně tedy nelze čekat, že se všechny tyto kapely zničehonic nadšeně vrhnou do náruče organizací jako Bontonland, EMI, Sony, Universal, IFPI, Intergram, OSA a jim podobných. Pořád ještě existuje pár desítek kapel, které věrny svému přesvědčení tímto vším programově pohrdají.

Pokud to někomu ještě nesecvaklo, je třeba dodat dvě skutečnosti. Pořadatelem vyhlášení cen Anděl je Lešek Wronka. Majitelem sítě Bontonland je Lešek Wronka. Pochopitelně jde o jednoho a téhož člověka. Znamená to, že Lešek Wronka, mimo jiné také manažer Ewy Farne, skrze hudební ceny hledá zboží do svých prodejen. O drtivou většinu nominovaných interpretů dosud nezavadil pohledem, ale jakmile se dostali do nominace, projevil snahu vytřískat z nich něco málo ve svůj prospěch.

Odvěké sraní na hodného strýčka

To vše samozřejmě není nic nového. Stačí vzpomenout na začátek devadesátých let, kdy si některé a zprvu jakože nezávislé firmy Monitor či Multisonic udělaly skvělý byznys nejen z metalových, ale také punkových a skinheadských kapel. Dokud jim to neslo, vydávaly kdejaké Rebelie, Epidemie, ORLÍK, TŘI SESTRY, VISACÍ ZÁMEK, PLEXIS a pár dalších. Když se někdo odmítal nalákat do této společnosti a chtěl si to vydat undergroundovým způsobem, Kočandrle z Monitoru se snažil přesvědčovat o tom, že kapely jsou od toho, aby hrály, a ne si vydávaly desky. Těch, které se nenechaly zlákat, bylo pouze několik - ZEMĚŽLUČ, SKIMMED, MICHAEL'S UNCLE nebo RADEGAST.

Roku 1992 vyšla deska s příznačným názvem "Hardcore - Fuck off, major labels!!!", na jejímž obalu skupinka punkerů vzkazuje "Táhněte!!!!" na adresu firem Monitor a Multisonic, a která obsahuje také tematicky shodný a naprosto všeříkající song "Hodný strýček" v podání SKIMMED:

Hodný strýček: Natočím vám desku.
Hodný strýček: Budete v televizi.
Hodný strýček: Udělám vám reklamu.
Hodný strýček: Budete slavní.
Hodný strýček: Budete mít prachy.
Hodný strýček: Budu vás mít rád.
Seru na hodného strýčka!

Žádné žranice, žádné miliony kamer, žádné celebrity v kožichu

Není divu, že také třeba na Fobii se objevilo pár čtenářských diskuzních příspěvků na toto téma, které lze nejen ocitovat, ale také rovnou uvést na pravou míru.

Thomas: "Nevím, zdá se mi to jakoby "silácký tvrďácký punkový gesto", myslím si o tom svoje, ale respektuju to."

Ne, nejde o žádné silácké gesto či trapnou pózu. SEE YOU IN HELL svůj odvěký odpor vůči hudebnímu byznysu myslí opravdu vážně a skutečně to takhle cítí.

KubaAjz: "Punk není soutěž, to říkám pořád. Tak na co takovéto ceny?"
Thomas: "Nevím, proč to vztahuješ na punk, muzika obecně není soutěž."

Častá až klišovitá tvrzení o tom, že "hudba není soutěž", jsou již odvěkým folklórem, nicméně jsou pochopitelná. Zřejmě nikdo nedělá hudbu kvůli tomu, aby pak v nějaké soutěži porazil někoho jiného. Muzikanti většinou dělají hudbu proto, že ji prostě dělat chtějí. Snaží se prezentovat sami sebe, svůj um či své postoje a případně tím zaujmout i nějaké ty posluchače. Ovšem současně lze podotknout, že Anděl není soutěž, nýbrž anketa. Podobně jako Apollo, Vinyla, Břitva, Žebřík či Slavík. Opravdové soutěže, například Jim Beam Music, MetalGate Massacre, Rock Nymburk či Skutečná liga, mají koncepčně poněkud jiný charakter. Pokud někomu vadí nejen soutěže, ale i ony ankety, má na to jistě právo, stejně tak ovšem někdo jiný má právo ankety či soutěže pořádat. Ať se to někomu líbí či nelíbí, ankety jsou běžnou součástí mnoha lidských oborů a hudba v tomto směru není výjimkou. Ať už jsou ony ankety zábavnou hrou či názorovým výzkumem, k lidstvu patří. Není snad nic podivného na tom, když se jeden člověk zeptá jiného, které album z loňského roku jej nejvíce zaujalo, a ten druhý mu na to nějak konkrétně odpoví. Hudební ceny fungují přesně na této bázi, jen s tím rozdílem, že probíhají organizovanou a veřejně prezentovanou formou.

Enemy: "Z punku se stal pouze další produkt a tak se není čemu divit, že se líhnou tyto kategorie v těchto soutěžích. Punk patří do hospod, sklepů a garáží. Respekt SEE YOU IN HELL."

Z českého punku se stal produkt už někdy před 23 lety, kdy jej Vladimír Kočandrle zatáhl do obchodů a udělal si z něj byznys. To není nic nového. Samozřejmě, že jinak punk patří především do hospod, sklepů a garáží, což snad stále platí, a nějaký Anděl na tom rozhodně nic nemění.

Lukša: "Myslím, že si kořeni mnohem víc cení uznání za jejich tvorbu od někoho, kdo poslouchá a žije punk celý život, než uznání 130 akademiků. Ale mohla by být hlína vidět je sedět v hledišti s pivkama v rukách vedle Pepy Vojtka a jeho Kabátů nebo Rytmuse a Darinky. Nikdy jsem to nesledoval, ale letos bych se díval."

Zde vzniká zásadní nepochopení. Jak již bylo řečeno, o žánrových cenách nerozhoduje žádná velká Akademie, nýbrž úzké poroty znalců příslušných žánrů. Kategorii Punk & Hardcore tedy neodhlasovali žádní žvanilové z komerčních rádií, nýbrž lidé přímo se pohybující v rámci hardcore-punkové scény, včetně některých tvůrců malonákladových kopírovaných fanzinů.

Přičemž ony žánrové ceny nejsou předávány v rámci televizního přímého přenosu, ale v rámci daleko skromnější akce. Na Fobii to zajímavě vykresluje Krusty z FORGOTTEN SILENCE:
"Nechci se motat mezi tvrdé radikály z punkové scény, ale jenom bych to celé poopravil. Cenu Anděl naprosto nijak neobhajuji, stejně jako čachry, kterých může, ale nemusí být plná. Je mi to víceméně fuk! Ale v tomto případě se jedná o žánrové ceny Anděl. Tedy žádné opulentní megavečírky, nezřízené žranice, miliony kamer, přímý přenos a spousta celebrit v norkovém kožichu. Tohle je nesmysl. Pletete si žánrové ceny s hlavním předávacím večerem v hlavním vysílacím čase! Všichni, kdo na tomto žánrovém předávání budou, jsou vlastně stejný underground jako punkeři. Pouze dělají jinou hudbu, měkkou, tvrdou - rozhodně však takovou, kterou málokdy uslyšíte z rozhlasu. Já byl dvěma andělským žánrovým večerům přítomen a můžu říct, že se jednalo o obyčejnou sešlost pár lidí, kteří se vrtají v hudbě podstatně víc než běžný konzument. Nic víc a nic míň. Stejně jako cena sama. Když ji dostane punková kapela, nebude ani víc, ani míň punk než den předtím. Pouze ji pár lidí, kteří punkovou scénu aktivně sledují a případně vytváří, označkují jako autora nejpovedenější punkové desky roku 2012. Ovšem podotýkám, že jakékoliv soutěže či ceny v hudbě jsou subjektivní a tím pádem svým způsobem iracionální."

Nakonec vše dopadlo víceméně únosně. Punkového Anděla vyhráli PIPES AND PINTS, tedy přesně ta z nominovaných kapel, která si tohoto ocenění bude vážit asi nejvíce. A přestože žánrové kategorie v rámci Andělů možná přečkají i další léta, ten skutečný punk a hardcore zůstane prvořadě v hudebním undergroundu, kam odjakživa patří a kde se mu daří nejlépe.

čtenáři: 4.8/5 | hodnotilo: 63

Diskuze

Cekem příspěvků: 7

nesouhlaslukas14.10.14 | 14:34:08
kendy28.03.13 | 22:58:58
Luděk NB22.03.13 | 10:18:31
L.Oliva:thomas20.03.13 | 14:00:00
L.Oliva:Elizabeth20.03.13 | 14:28:12
L.Oliva:karnvapen22.03.13 | 11:30:39
Ondřej Komáre...18.03.13 | 12:04:35