Přihlášení | Registrace

Články

BEHEMOTH - The Satanist, aneb pravé album roku

Sotva jsem z našeho ručně dělaného kalendáře odtrhl červencový list, už se vám tady snažím kázat cosi o nevyhnutelném prohlášení desky "The Satanist" za album roku. Možná si teď klepete sborově na čela, ale nenechte se mýlit, mám pro takové tvrzení hromadu pádných důvodů. Nechci tvrdit, že by měl být "satanista" tím nejlepším letošním albem pro mě, tebe, nebo kohokoli konkrétního, ale spíš tak nějak obecně, pro metalovou scénu jako celek. Když se totiž sečtou všechny jeho vlastnosti, měřitelné i neměřitelné, mám před sebou desku, jakou svět už dlouho neokusil.

Sdílej:|

Satanista jako vládce kultu

Když se do kin před lety chystal desetihvězdičkový klenot Batman: The Dark Knight, jeho už tak silnou auru ještě znásobila náhlá smrt jednoho z hlavních protagonistů, jehož role se v ten okamžik zapsala nesmazatelným písmem do historie kinematografie. Mám dojem, že "The Satanist" a události kolem Nergala, který v podstatě utekl hrobníkovi z lopaty, mají na působivost alba velmi podobný dopad. Coby temný hrdina a symbol překonání smrti se Nergal ponořil do příprav nové desky, jako by chtěl do poslední kapky zužitkovat krev, kterou ho nemoc stála. Jako by si uvědomil, že každá jeho další deska může být zároveň poslední. Zbavil se jakýchkoliv kompromisů a vše co napsal, napsal v obrovské formě. Vrcholem všeho budiž fakt, že svou krev údajně přimíchal do barvy, kterou byl namalován originál obalu desky.

Vytvoření silného kultu přitom není jediný společný rys obou zmiňovaných děl. Film i album se kupříkladu za každých okolností soustředí na podstatné věci a neztrácejí energii přehnaným důrazem na techniku, efekty nebo ohromnost za každou cenu. Řemeslo je díky tomu vždy v centru dění, je nejdůležitější a k dokonalosti dovedené. Jinými slovy, nechybí to podstatné, co dělá film filmem a metal metalem.

Satanista jako hudební etalon

Myslím, že se nenajde výraznější hlas odporu proti tvrzení, že se skladbám na albu "The Satanist" nedá formálně v podstatě nic výrazného vytknout. Kapela si dala opravdu na čas, pilovala materiál až k nevydržení a před vydáním singlu jednoznačně hazardovala s duševním zdravím nejednoho skalního fanouška. Na konci tohoto dlouhého čekání ale stálo album pevné jako mramorový sloup, o který když se člověk zapře, dost možná pootočí i vesmírem. Řekl bych, že je novinka doslova plná hudby a svým způsobem definující, pokud budeme mluvit o temném metalu jednadvacátého století. Není už určitě tak pravověrná a izolovaná ve světě undergroundu, ale tím spíš by jí měl titul "Album roku" patřit. Nachází se totiž v magickém bodě zlomu, který kapelu vytrhává ze tmy podzemí a úplně poprvé nechává ochutnat všechny tam nahoře, zač je toho loket.

Asi bych netvrdil, že jsem naprosto odzbrojen každou jednotlivou skladbou na desce, ale rozhodně to platí o polovině z nich, přičemž ten zbytek mě dostává tím, jak vyrovnaný, vyladěný a smysluplný je ve srovnání se soudobou tvrdě metalovou produkcí. V kontextu kultovního a až nadpozemského (rozuměj smrti se vysmívajícího) vyznění působí dokonale i volba témat a drobných hudebních ozdob, které tento status ještě více přiživují. Jen klidně sněte se mnou - "The Satanist", "Amen", "Blow Your Trumpets Gabriel", "O Father, O Satan, O Sun!". Samé těžké váhy, jejichž tematizace v metalu si přeci jen žádá určitou odvahu a řekněme znalost mapy. No a potom ty žestě, osudové a mohutně klenuté žestě, rozprostírající se nad skladbami jako biblická apokalypsa. To vše jsou drobnosti a střípky, posouvající desku o zásadní krůček před ostatní metal roku 2014.

Satanista jako výkladní skříň marketingu

A konečně třetí pilíř úspěšného tažení BEHEMOTH a jejich nové desky. Marketing. Těžká moderna, která se k pravému a špinavému metalu nehodí, mohlo by se zdát, ale tihle kluci to prostě chytli za správný konec a jejich počínání není moc co vytknout. Jednoduše makají a snaží se "zákazníkovi" nabídnout více, než kdokoli jiný, kdo s nimi sdílí prkna festivalů. Volí výrazná témata, nevynechají žádný detail propagace, a když už přijdou na pulty s něčím novým, je to vždycky kompletní a vyladěný produkt, za který se vyplatí lidem platit.

Věčná hra na trailery trailerů, kontroverzní výstupy kdekoli se kapela objeví, to vše je jen špička ledovce. Někde pod tím ale pro dobré jméno kapely trpělivě maká vypiplané grafické zpracování desek, nadprůměrný zvuk i poctivě přichystaná koncertní dramaturgie. Přidejte jedno k druhému a máte před sebou zářivý obraz hvězdy, která si zástupy věrných následovníků skutečně zaslouží. Stejně tak, jako si právem zaslouží i vydřený titul nejlepší metalové nahrávky roku 2014.

Petr Macháček | 11.08.14

Další články autora:

BEHEMOTH - The Satanist, aneb pravé album roku | 11.08.14
Grammy 2014 - Dvacet zastavení nad letošními gramofony | 04.02.14
Hudba v Česku | 26.12.12

Všechny články