Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Články

Hudební tipy 2014

Hudební tipy 2014

K našim prominentním metalovým personám patří bezesporu Luboš Kristek (známý pod přezdívkou Fred či Schizmo), leader deathcoreových SMASHED FACE nebo technických deathmetalistů NOOSTRAK a v neposlední řadě majitel metalového brandu Merch Factory či promoter ve společnosti Obscure Promotion (mimo jiné pořadatelé největšího tuzemského tvrděmetalového festivalu Brutal Assault). Ačkoliv tento chlapík pro metal doslova dýchá, jeho žánrový záběr ve skutečnosti zaujímá široké spektrum rozličných stylů. Jak sám tvrdí: "Naštěstí doby stylových předsudků a hudební vyhraněnosti jsou dávno pryč a člověk si může směle dovolit muziku dělit na dobrou a špatnou." Není pádnějšího důkazu, než dvacítka počinů, které Freda zaujaly roku 2014. Vybízejí k inspiraci.

JENIFEREVER - Spring Tides

2009 Monotreme Records

Na docenění větší masou lidí mají JENIFEREVER jednu obrovskou nevýhodu. Hrají totiž příliš smutnou muziku. Teď si asi říkáte, co to zase plácám, když existuje spousta světových kapel, které postavili svou tvorbu na smutných písničkách. Ale to není to stejné, nemám na mysli kapely, u kterých v rádiu bezstarostně pobrukujete při papírování v kanclu. Mám namysli takový smutek, který z produkce JENIFEREVER dýchá každým riffem, takový smutek, při kterém se přistihnete jak stojíte na křižovatce, přestože vám tam dávno skočila zelená, smutek při kterému koukáte na své varhánkovaté prsty, které jste právě vytáhli ze studené vody při mytí nádobí. Smutek, při kterém máte chuť zavřít oči a už je nikdy neotevřít. Smutek, při kterém puká srdce...

WIND IN SAILS - Brighter Days

2012 vlastní náklad

Kdyby mi někdo před byť jen deseti lety řekl, že budu dobrovolně poslouchat americkou odpověd na novodobé NEDVĚDY, asi bych se mu hlasitě vysmál. Naštěstí doby stylových předsudků a hudební vyhraněnosti jsou dávno pryč a člověk si může směle dovolit muziku dělit na dobrou a špatnou nebo ještě subjektivněji na líbí / nelíbí. Asi to nebude moc velkým překvapením, že podobní písničkový interpreti jsou v mém focusu zaměřeni čím dál častěji, ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy a pokud máte v běžně poslouchaných žánrech vymeteny všechny kouty, je jasné, že vás kolo osudu zavane do vod, které vám třeba nikdy blízké nebyly. A zatraceně by jste se divili, kolik skvělé muziky se dá takhle objevit. WIS jsou po CITY AND COLORS, FINK (i když ten se z výčtu svou uniformitou trochu vymyká) či ROCKY VOTOLATO dalším životaschopným songwritterem s kytarou v ruce, co umí napsat songy, který vás stopro chytnou u srdce. Pokud bych to měl přirovna k něčemu rockovějšímu, tak to občas zní jako by přehrával akustické covery od AMBERLIN a podobných emo rock kapel, takže je jasný, že emotivní základ je tu jednoznačným stavebním kamenem. Doporučuju!

MOMENTUM - Whetting Occam's Razor

2011 Alerta Antifascista

Za mých mladých let se tomuhle žánru říkalo portlandský crust metal (nebo tak nějak), protože nejvýznamnější zástupci jako TRAGEDY, REMAINS OF THE DAY, FROM ASHES RISE pocházeli někde z těch koutů. Dnes by se nad touto sběsilou směsicí metalu, hardcore, crustu a silných melodií nikdo nepozastavoval a už vůbec si nejsem jist, jestli by byla portlandská etiketa stále validní, takže pro naše účely se spokojíme s alibistickou škatulí metalickej hardcore. MOMENTUM zcela nestydatě těží z toho, co výše zmíněné (a mnohé další) kapely svým odkazem zanechaly, s tím, že docela přesně vědí, jak výsledek prodat - ucházející zvuk, jasná struktura songů, solidní tah na bránu (přestože často se chodí kolem horké kaše s různými vybrnkávačkami) a především chytlavé melodie, které vás strhnou na svou stranu, pokud máte k těm punkovějším žánrům aspoň trochu blízko. U mě zabodovali a já valím oprášit vinyly zmíněných klasik. Neslyšel jsem je... no roky!

THE LIGHTHOUSE AND THE WHALER - This Is An Adventure

2012 vlastní náklad

Druhá deska Velrybářů není vůbec horší než ta první. Má pouze nevýhodu, že debutem byla nastavena laťka tak vysoko, že se bude těžko dorovnávat, automaticky tak čekáte podobnou jebu a když po prvním poslechu necítíte zaručené hitovky (což člověk necítil ani u toho debutu, mimochodem), tak desku rovnou odsoudí. Jenže tak jednoduché to není. Nedělám si iluze, že by vznikly dvě stejné a stejně dobré alba po sobě, ostatně je potřeba se nahrávkou proposlouchat a na třetí poslech z něj máte úplně jiný pocit než na první. I zde handsome boyband zápasí na stylovém pomezí písničkářství, country, neofolku a dalších pa-žánrů, které zaručeně pochází z emeriky, a to v klasickém bigbítovém složení doplněné o netradiční nástroje jako housle, xylofon a další atmosféru dokreslující prvky. Ta atmosféra je kouzelná, přírodně-pohádková, zasněná, vyprávějící příběh, u něhož se vám možná sevře srdce, ale příběh vždy dobře skončí. Velrybáři jsou výjimečná věc, která bude vždy vybočovat z řady. Tedy minimálně z řady nahrávek u metalového posluchače. A možná právě vaše otevřenost vám při poslechu této kapely připraví nečekaný zážitek.

Mica Levi ‎– Under The Skin (OST)

2014 Milan, Rough Trade

Pokud máte rádi Lynchovské mindfucky, tak by jste si tuhle chuťovku neměli nechat ujít. Nicméně film by vám neměl uniknout kvůli další perle (nepočítám-li nahou Scarlettu! :D) a tím je mega temnej a psychotickej soundtrack! Pokud si rádi dopřáváte strašidelnou, nervní a nervy drásající muziku, nebo jste fanoušci ambientních ploch, tohle je tip přesně pro vás! Koncept celého soundtracku je zvláštně postaven na repetitivním principu tak, že se autor neustále vrací k silnému main theme, okolo kterého staví rušivý podklad doplněný o bzučící smyčcovou hradbu a často udržuje tempo jednoduchým ubíjejícím rytmem - občas to připomene podobně postavené main theme z Lords of Salem. Díky tomuto principu se vám stěžejní motiv zařezává do mozku stejně, jako když smyčce kloužou po strunách. Pro lepší efekt doporučuju pustit na 5.1 sestavě, zhasnout a nechat se unášet vlastní představivostí - vsadím se, že nudit se určitě nebudete! 

30 SECONDS TO MARS - A Beautiful Lie

2005 Virgin

Nebudem si nic nalhávat, že TSTM stojej i padaj na jednom jediném jméně at to je samozřejmě Jared Leto. K němu se mi váže zajímavá vzpomínka, kdy jsem shlédnul tenkrát neznámé drama Requiem for a Dream a nezávisle na něm pak klipovku k debutní desce TSTM a stále jsem nemoh přijít na to, odkud ústřední postavu znám. Dnes už je pointa samozřejmě bezpředmětná, protože od debutu Sekund i Requiemu uběhlo spousta let a pravděpodobně nebude nikdo, kdo by tvář, jméno i působiště tenkrát ještě no name herce / muzikanta neznal. Pro mě bylo tenkrát dobrodružství si všechno najít a dát do souvislostí sám, takže i hudba Sekund má pro mě zvláštní hodnotu - jejich tvorbu mapuju (stejně jako třeba BILLY TALENT) od demáčů, takže jsem v podstatě vyrůstal s batolaty dnes již monstr kapel. TSTM tehdy představovaly svěží vítr v hybridní škatulce crossover/numetal/emo a troufám si tvrdit, že se zároveň stali leadery žánru, protože stylové spřízněné například CHEVELLE, BREAKING BENJAMIN či stylove migrující LOSTPROPHETS nechachali z dnešního pohledu daleko za sebou. Deska "A Beautiful Lie" je životaschopnou nahrávku, dokazující že soudobá kompilace hitovek byla také bohužel Letovým vrcholem a jak již všichni dnes víme, od té doby má pouze sestupnou tendenci. Poznat tuhle kapelu v dnešní době nebo jen o pár let nazpět, pravděpodobně bych si o ni neopřel ani kolo, protože stadiónová velikost kapely převálcovala všechen telent, který v ní dřímal. Z pohledu dobového mě však oslovili velice...

ROCKY VOTOLATO - True Devotion

2010 Second Nature Recordings, Barsuk Records

Na hudbě miluju to, že mě nikdy nezklame, neopustí a nikdy nepřestane překvapovat. A právě překvapování je na tomhle druhu umění strašně krásný - roky, někdy i desítky let posloucháte jeden žánr, který se vám chtě nechtě musí oposlouchat a tak hledáte či objevujete další - od metalu je blízko k rocku, ke klasice, k jazzu, v rámci temnoty k ambientu, v rámci kořenů strunných nástrojů k folku či neofolku. To by jsme měli rozsah každého otevřeného posluchače poměrně obsažený a tak by si jeden pomyslel, že ho už nemá co překvapit. Jedno z takových překvapení, které je na míle vzdálené od metalu (nepočítam-li všechny ty Adély, Lany a podobné kočičky), je objev folk písničkářů LIGHTHOUSE AND THE WHALER, který poměrně zásadním způsobem zasáhl můj tehdejší žebříček žánrových hodnot. Dál jsem tomuto žánru nevěnoval nějakou přehnanou aktivní pozornost, až se na jeho stranu letos postavil další zásek v podobě úvodní znělky ze seriálu True Detective v podání THE HANDSOME FAMILY, kteří se sice vytáhli s parádní hitovkou, bohužel ale zbytek všech desek je pouze prašivé country, které se nedá poslouchat. Na doporučení jsem si doplnil znalosti v podobě THE AMERICAN SPIRIT, což je rovněž velice nadějné želízko v ohni undergroundového country. Největší objev v tomto stylovém rozpětí je nicméně americký písničkář Rocky Votolato, který obsahuje všechny pro mě zásadní atributy toho, aby i country pro mě bylo poslouchatelné. Zatraceně hitové songy, které jsou svoji strukturou snadno zapamatovatelné využívající dramatickou práci s gradací songů a sem tam i emo nádechem ne nepodobným AGAINST ME!. Nejvíce ale vidím podobnost se zmíněnými Velrybáři, takže po nich je Rocky dalším zásadním autorem, na kterého v tomto žánru nedám dopustit. "True Devotion" je deska plná hitovek, které si vás po pár posleších hravě omotá kolem prstu a vy si je s velkým potěšením budete denně pouštět. Překvapivá a omamná záležitost!

THE EXPLOITED - Beat The Bastards

1996 Rough Justice

Tohle je historie! Stejně jako H-BLOCKX, mi "Beat The Bastards" okořeňovalo telecí skejtová léta a tohle album bylo další přesupní stanicí od popu, hip hopu, punku až k dnešnímu metalu. Hned na začátku bych zde rád vyvrátil jeden všeobecně tradovaný omyl - BTB není žádný upocený punk, pro mě je to thrash metal jak hovado a pokud někdo bude na tom punku mermomoci trvat, tak je to zaručeně nejtvrdší punk, jakej znám (pokud se nebudem pouštět do HC/punk, crust punk vod). Tahle deska pro mě znamená moc. Nejenže mi evokuje tu naprosto unikátní autentickou dobu, která se nesla ve znamení poznávání všeho, ale také dává upomenout, jak jsem začal vlčit a tíhnout k tvrdé muzice všeobecně. Ta mi sice dle mého názoru byla souzena, ale vztah k deskám, co vás v tu dobu provázely, je přecejen jedinečný. Více nemá smysl se o tom rozepisovat - kdo tuhle desku ve své době zažil, tak mi musí dát za pravdu!

ABOMINABLE PUTRIDITY - The Anomalies of Artificial Origin

2012 Brutal Bands ‎

AP sleduju už od jejich prvopočátků, když dva z jejich členů se přijeli podívat z daleké Moskvy na brněnský koncert, tuším INSIDIOUS DECREPANCY. Tenkrát se jen mimochodem zmínili o vlastní kapele, kterou jsem si dodatečně vyhledal na MySpace a už jejich promo zabíjelo jak hajzl. A jak to bylo dál, to už všichni známe. AP se stali naprostými králi v ranku slam death metalu a dle mého názoru bude ještě pěkných pár let trvat, než se někomu podaří sesadit je. Měl jsem velké obavy, jestli tak nabušený debut půjde vůbec překonat, ale po prvním poslechu Anomalies už strach nemám. Brutální moderní a čistý zvuk, v kterém vynikne každé zaseknutí, natlakovaný jako buldozer tlačí před sebou naprosto vše a je fuk, jestli se zrovna seká nebo sype, tohle funguje ve všech podobách. Hudebně je to stále ten hitový slam brutal death a je to právě nápaditý songwriting, co AP odděluje od zbytku podobných kapel - je vidět, že nad stavbou songů kapela značně přemýšlí a prakticky nenacházím jediné místo, které by nějak zaostávalo za zbytkem a z celku máte neodbytný pocit, že tohle je prostě muzika, kterou chcete poslouchat, ve smyslu, že i takovýto extrém vám může přinášet radost :D. Osobně na téhle desce nenacházím hluchého místa, pro mě je to jeden z nejpřesvědčivějších moderních deathmetalů, model 2012 (klidně i 2014 a dál), který si naprosto zaslouží úspěch, který všude sklízí. Pro mě totální jeba!

ARCHSPIRE - The Lucid Collective

2014 Season Of Mist

Ještě donedávna jsem si myslel, že SPAWN OF POSSESSION jsou zaručeně svébytnou a originální kapelou, kterou si kopírovat jen tak někdo netroufne. Jak jsem se ale splet. Archspire si zřejmě řekli, že když se podařilo THE SHATTERING obsáhnout nemálo vlivů, tak mohou jít ještě dál a v podstatě přetvořit takový Noctambulant k obrazu svému, i když s heavymetalovými vyhrávkami takovým tím Originovským pičo! Musím, ale uznat, že na to, jak je tohle nepůvodní, tak to kurevsky tlačí a funguje. Sypačky, zasekávačky, stopky, změny, nahuštěný vokály, ze kterých by mi musel prasknout vocas, kdybych se o ně jen pokusil. Je to sice vykrádačka jak čert, ale místy mě to baví více než SOP.

Danny Bensi & Saunder Jurriaans - Enemy (OST)

2014 Milan

Občas se holt stane, že je hudba povedenější než film, nebo v lepším případě, že film stojí na soundtracku. Tohle je případ nadějného snímku ENEMY, který svůj potenciál bohužel nepotvrdil, zato dal vyniknout nadanému skladatelskému duu Danny Bensi & Saunder Jurriaans. Komorní, avšak temný a znepokojivý soundtrack, který trochu univerzálně, ale i přesto zatraceně účinně podtrhuje už tak vyhrocenou atmosféru zmíněného filmu a navíc je posluchačsky zajímavý i sám o sobě. Hoboj a klarinet ještě nikdy nebyly tak temné nástroje. Doporučuju!

THE GABRIEL CONSTRUCT - Interior City

2013 vlastní náklad

Tohle je taky dobrá ujetost! Představte si avantgardní bohy ARCTURUS, jak si dávají dostaveníčko s další ujetou partou BEYOND DAWN - jejich společný jam by mohl být něco plus mínut podobného jako je tvorba TGC, allstar projektu s lidmi z PERIPHERY. Jejich hudba je tak acidní, že skoro zní jako by muzikanti dostali jen nějakou obecnou hudební linku a zbytek si tam stříhali od pasu. Krom klasického metalového základu tu můžeme slyšet například i hoboj (nebo co to je), violu, avšak celé tohle dílo je ve své pokroucenosti a dekadnentnosti velice chytlavé a hitové a zatraceně rychle se zažírá pod kůži. Pro milovníky výstředností a muzikantského / kompozičního umu, je tohle rozhodně poslechu hodná věc!

SYLAR - To Whom It May Concert

2014 Razor & Tie

Vsadím se tu s váma o petstotisíceuri, že je jen otázkou času, než tahle newyorská naděje dobude svět a stane se z ní další stadiónová kapela, ostatně tak jsem to tenkrát prorokoval i EMMURE u jejich demáčů. A právě k EMMURE maj mladíci poměrně hodně blízko, k masivní nařezaným kytarám, řevu a rapu si ještě přidejte lehké samply, čité zpěvy a hitové ambice LINKIN PARK nebo hutný zvuk a groove KORN. Sebejistá klipová produkce, líbivá vizáž a případný solidní management z téhle kapelky udělají další mega jméno. Už dlouho mě nic takhle nebavilo, a i když jsem si jist, že je tohle zaručenej lapač na kids a pozéry, užívám si to opravdu moc. Alespoň do té doby, než z toho bude davem skloňovaný fenomém. Jedinou nevýhodu vidím ve snadném oposlouchání - desku jsem slyšel jen třikrát a znám ji nazpaměť. Uvidíme, jestli dojde na má slova...

CORRODED - Exit To Transfer

2011 NineTone Records ‎

Nikdy bych si nepomyslel, že by mě mohla bavit hudba tohoto druhu. A taky že ne, o takovejhle metal bych si do nedávna neopřel ani kolo, jenže doba pokročila a člověk se nutně nemusí honit za co nejtechničtější onanií nebo nejrychlejším pidlikáním. Corroded jsem úspěšně ignoroval, dokud jsem si v rámci vlastní edukace nestáhl desku Exit  To Transfer, která mě dostala na první poslech. Skoro se to až bojím napsat, ale tahle kapela produkuje takovej ten chlapáckej groove metal, něco jako kdyby spolu jamovali METALLICA, PANTERA a NICKELBACK k tomu :D. V podstatě ani nemám žádnej argument, jak tohle obhájit, prostě je to hitovka za hitovkou a jestli se něco dá označit jako maximálně účinně a funkčně napsaná deska, pak je to právě "Exit". Dodatečně se omlouvám všem, kterým jsem tímto doznáním zkazil dobré mínění o mém hudebním vkusu, ale nedá se nic dělat, jdu si to pustit znovu :D.

SINISTER - Hate

1995 Nuclear Blast

Další z řady nepřeberného množství nahrávek mého dětství. Album Hate od SINISTER se tenkrát spolu s deskami PESTILENCE pro mě stalo vrcholem nizozemského death metalu, obojí díky zatraceně svojskému a výraznému rukopisu, ale zatímco Pestilence sázeli spíše na technickou stránku věci (což se jim nakonec stalo osudným), Sinister hráli stavebně celkem jednoduchý death metal s jasnou strukturou songů a doslova hitovým potenciálem, který často tkvěl až v melancolických pasážích, které uměli způsobit pořádnou husinu. Nebudu vám lhát, desku jsem neslyšel dobrých..., no aspoň..., hodně let a s obrovským potěšením musím konstatovat, že opravdu platí ono okřídlené, co se v mládí naučíš... Ta deska pořád zatracené kope, takže když jsem dneska poklízel kvartýr, chvílemi jsem nevěděl jestli smýkám já mopem nebo mop se mnou, každápadně to se mnou kurevsky házelo. Pro mě jednoznačnej kult!!!

THE BUNNY THE BEAR - The Bunny The Bear

2011 Victory Records ‎

Medvědi a králíci jsou po čertech vykutálená parta! Řekl bych skoro až úchylnej mix corové muziky, elektroniky a tanečního feelingu přínáší řadu svěžích postupů a hitových motivů, které jsou s notnou odvahou a nasazením s přehledem prezentovány i živě. Vzhledem k tomu, jak originální a vyčnívající mix kapela hraje, se divím, že není vidět tak, jak by mohla, ale vše má svůj čas. Pro milovníky moderních ujetostí určitě povinnost!

PAULIE GARAND - Molo

2014 Ty Nikdy

Paulie Garand a jeho šedá eminence Kenny Rough jsou fenoménem dnešní doby. Chytře nebo spíš šťastně reagovali na jistou díru na trhu a v momentě, kdy je všechen hip hop / rap striktně zaměřen kritizovaní, dissování a macho feeling, nastoupil pohlednej "obyčejnej" kluk, kterej začal vyprávět svůj příběh o sobě, kámoších a městě, ve kterým vyrůstá. Místo swagů, měření vocasů a mávání zlatejma medailema se tady jede na pomyslnou upřímnost a obyčejnost. V jednoduchosti je síla. Stejně jako v zatraceně hitovém potenciálu většiny tracků a to ani nemluvím a medové barvě hlasu, která je prostě příjemná, jazyková výřečnost a slovní mrštnost ohromující. Doprovodná grafika, merch, brand - vše je děláno s nesmírnou pečlivostí a jakousi sázkou na jistotu, u které je výsledek zaručenej. Paulie trochu dospěl, texty už nejsou o tom, jak vyrůstal na VHSkách a filmových hrdinech, už si tolik nedělá sám ze sebe srandu, zato se mnohem více opírá o nepřejícnej národ, kterej mu samozřejmě vzestup nahoruje jen tak nedaruje a je znát, že ho to trápí. Velkým plusem je obohacení vybraných skladeb o čistý zpěv Jakuba Děkana, který pochází z hadrcore prostředí a ve stylu práce je to jakoby znát - jeho zpěv Paulieho tvorbu posouvá zase o další kousek mimo hlavní rapový proud. Zaručenou výhrou pak bylo postupné pouštění největších hitovek jako klipovek ještě před vydáním desky, která tak zdomácněla ještě dřív než vůbec vyšla. Hádám Pauliemu světlou budoucnost, protože tak jak to dělá, je ta idealní cesta, aby překřížil několik hudebních scén a jejich fanoušky. Je to idealní hudební produkt dnešních dnů a já tomu fandím.

EXIT TEN - Give Me Infinity

2011 Deep Burn

EXIT TEN jsou zatraceně nedoceněná kapela. Ale sakra, co dělají špatně? Emotivní a hitová muzika zahraná evidnentě od srdce a s nejlepším přesvědčením, co song - to pecka, škaredí taky nejsou, ba právě naopak, Ryan Redman umí způsobit solidně vlhkej vzduch nejen před pódiem. Do jejich hudby, stylu, rukopisu a podání jsem se zamiloval od prvního okamžiku, pro mě jsou takovým guilty pleasure, kapelou ke které máte vztah pro mnoho důvodů a pořádání jejich koncertu (který byl mimochodem fenomenální) pro mě bylo vrcholem promoterské kariéry a splněným snem. "Give Me Infinity" se mi z jejich tvorby líbí asi nejméně - ne snad kvůli nepřekvapivému vyměknutí, ale předchozí věci uměly chytit za srdce tak nějak víc. Tak či onak, tahle deska je stále lepší než většina současné bezpohlavní produkce a s kupou zaručených hitovek - "Suggest The Path" je prostě totální pecka!

AT ALL COST - Circle Of Demons

2007 Century Media‎‎

Neuvěřitelně zábavný post hardcore metal s nápadem a duší - žádná generická sračka chrlená jako na běžícím páse, ale něco o čem se dá říct, že je to funkční hudba se vším všudy. Kapela se možná snaží reflektovat boom moderní muziky, ale zároveň se opírá o starou metalovou/hardore školu v podobě řezavých riffů, vysoké hráčké úrovně a potřebného nadhledu. Vůbec, z celé desky dýchá velkou měrou určitá dávka sebeironie a pocitu, že takovou muziku může komponovat jen někdo, kdo má své odehrané. Do toho spousta vychytávek jako sebejisté čisté zpěvy, vokodéry či hrdinská sóla a shredy, že se vám budou licousy tetelit spokojeností. Je to přesně ten typ muziky, který vás nakopne a během uklízení kvartýru donutí poskakovat s koštětem v ruce nebo donutí přesvědčit se, že vaše kára je rychlejší (a stereo hlasitější), než toho frajera ve vedlejším pruhu. Jedna z nejzábavnějších a nejhitovějších desek moderní metalové vlny!

THREE TRAPPED TIGERS - Route One Or Die

2011 Blood And Biscuits

Tohle je velezajímavá věc, v podstatě na elektronickém základu vystavěná rockovo-experimentální fúze, balící na sebe post rock, math rock a kdoví co ještě. Celé je to zabalené do prapodivné až úchylné atmosféry, která se zažírá pod kůži jako skelná vata, kterou máte na špejli namísto vaty cukrové. Skoro bych se nebál říct, že je to takový GENGHIS TRON pro začátečníky.

čtenáři: 4.6/5 | hodnotilo: 5

Diskuze

Žádný komentář. Buďte první...!

Luboš Kristek | 24.12.14

Zobrazit profil redaktora - Luboš Kristek

Další články autora:

Hudební tipy 2014 | 24.12.14

Všechny články

Nejnovější diskuze

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

Reverend anonym
23.11.15 | 11:49:25

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

František Novotný anonym
23.11.15 | 05:02:25

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

Reverend anonym
22.11.15 | 07:34:56

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

František Novotný anonym
20.11.15 | 22:29:35

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

grbňavý anonym
19.11.15 | 20:06:09

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

Jaroslav Burda
19.11.15 | 13:59:42

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

Reverend anonym
19.11.15 | 11:34:17

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

Štěpán Šimek
19.11.15 | 08:35:18

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

František Novotný anonym
18.11.15 | 23:22:23

Rock'n'roll už nikdy nebude takový jako dřív

Reverend anonym
18.11.15 | 21:08:27

Více

Facebook   MySpace   YouTube